6.kapitola

17. listopadu 2011 v 11:03 | Nixerwil |  Cyklus Záchranář - series I.



"Čau lidi!" pozdravil partu lidí, která byla rozesetá po hřišti a posílali mezi sebou frisbee. Všichni k němu stočili pohledy, jak se přibližoval se svým vozíkem k jejich dekám. Martin se mu rozběhl naproti. Ozvalo se sborové "Čau," prolínané "Ahoj."

"Ahoj Míšo, tak ses rozmyslel?" usmíval se Martin. Měl radost, že ho vytáhl ven, nechtěl, aby zůstával doma, když to nebyla potřeba.

"Ale jo, vzal jsem si nějaký chytrý čtení a deku, tak se vám tady vyvalím, abyste měli na koho svádět pády."

"Ahoj Míšo! Chyběl jsi nám." Kolem krku se mu obepnula drobná dívčí paže, když k nim doběhla Erika. Pohladil jí po tom párátku a zazubil se.




"Jsi pořád stejně hubená jako před čtyřma rukama. Jak to děláš? A jinak ahoj, taky jste mi docela chyběli. Zvlášť v parku. Britové jsou v tomhle strašně nudní. Nebýt těch cizinců nebylo by se čemu smát."

"Páni, musíš nám povídat, jak bylo, jsme všichni strašně zvědaví. Obzvlášť já. Ukážeš mi pak někdy nějaký fotky? V Londýně jsem ještě nikdy nebyla." Erika - vždy upovídaná a veselá holka. Bylo jí teď čerstvě dvacet jedna. Ale tady v partě se to nějak nebere, to kolik vám je. Vezmou mezi sebe kohokoliv.

"To si piš, že jo. Taky jsem si tam na tebe vzpomněl a něco ti přivezl. Počkej." Erice se rozzářili oči. Upřeně sledovala Michala, jak loví v batohu, který měl pověšený na rukojetích. Potom vytáhl něco malého, zabaleného do ozdobného papíru.

"Tak, teď, ale musíš uhádnout co to je." Culil se. Pořád v ní viděl tu šestnáctiletou holku, když odjížděl. Její obličej vystřídalo několik emocí.

"Cože? A jak to mám vědět?" kulila na něj nechápavě oči.

"Holka, tak to asi nic nedostaneš."

"Co? Ne, ne, počkej, tak já budu teda hádat. A vy tak nezírejte." Vyplázla jazyk na zbývající lidi, kteří se shromáždili kolem nich, protože je zaujala situace, která se mezi těmi dvěma vyklubala. Rozesmáli se.

"Hmmm, co by to mohlo být? Něco, co jsem si přála?"

"Možná." Neulehčoval jí to Michal. Martin mu rozložil na zemi deku. A rukama naznačil, že mu pomůže. Kývnul. I přesto, že bylo teplo, měl na sobě mikinu a do její kapsy šoupnul malou krabičku, aby jí schoval před zvědavýma očima.

Martin ho vzal pod rameny a druhou rukou podepřel kolena, vyzvednul ho z vozíku a přenesl na deku. Když se Michal pohodlně uvelebil, otočil se zpět na Eriku. "Tak už víš?"

Ta jen bezradně koukala z jednoho na druhého a potom na vyboulenou kapsu mikiny.

"Co třeba nějakej přívěsek?" tipla si. Michal se zašklebil a podal jí krabičku do rukou. Erika jí váhavě převzala.

"Opravdu můžu? Je to přívěsek?" oči se jí znovu rozzářily a Michal by jí v ten moment tipnul pět let a před ní Vánoční stromek. Kývnul.

Všichni pozorně sledovali, co z krabičky vytáhne. Erika se zasekla. Kovový přívěsek Big Benu na řetízku byl opravdu luxusní kousek. Vzala ho jemně do rukou. Ale potom jí natáhla před sebe směrem k Michalovi.

"To nemůžu vzít, Míšo, nezlob se, to nejde."

"Proč si to myslíš?"

"Muselo to stát spoustu peněz. Vážně, dej to někomu, koho máš rád."

"Taky to dávám někomu, koho mám rád ty trdlo malý. Koukej si to vzít, než se naštvu. Dívej, já mám taky." Vytáhl z pod mikiny ukázkový 2D Tower Bridge a vedle něj se houpal malý Double Decker Bus. Erika se rozbrečela, a aby to zakryla, skočila mu kolek krku tak prudce, že ho srazila do lehu. Když se trochu uklidnila, utřela si slzy do trička a dala mu mlaskavou pusu na tvář.

"Moc ti děkuju ani nevíš, jak si toho vážím. Moc to pro mě znamená."

"Pro mě taky, tak si na něj dávej pozor." Erika kývla a jala se zkoumat svůj nový šperk.

"Abyste si nemysleli, že jsem na vás zapomněl," otočil se ke zbytku party, "Tak jsem vám taky něco přivezl. Majitel říkal, že je to prvotřídní kvalita tak jsem na to zvědavý. Jel jsem kvůli tomu až do Irska." A vytáhl z batohu tři lahve pravé irské whisky.

"Hehe, ty víš, čím nás potěšit, viď." Zamlaskal Max a jednu lahev vzal do ruky, aby prozkoumal etiketu.

"Martine, pro tebe taky něco mám, ale vypadá to, že jsem to zapomněl doma. Minule jsem ti to taky zapomněl dát." Zachmuřil se Michal. Martin se chápavě usmál a ukázal na lahev.

"Myslím, že tohle bude prozatím stačit." Culil se. "Proto vás lidi zvu na sobotu ke mně. Mám volnej dům a my musíme náležitě oslavit návrat tady Michala a předat mu náš dárek." Mrknul na ně a Michal jen nechápavě koukal z jednoho na druhého, ale nikdo mu nic neprozradil. Začínal se děsit, co si na něj zase vymysleli.

"Neboj, všechno bylo schváleno z vyšších míst, čímž myslíme tvé rodiče, takže se nemusíš bát." Poplácal ho po zádech Radek, který si z něj rád střílel.

"Sorry kámo, tobě se moc věřit nedá." Řekl ironicky a zbytek party se rozesmál. Všichni ho znali a ti co ne, ho brzo poznali. Když se trochu uklidnili, promluvila Daniela.

"Neboj se, tentokrát si z tebe nestřílí, je to opravdu tak."

"Tak to mi nezbývá než se těšit na to, co jste pro mě přichystali. A ještě jste se u toho spikli s mými rodiči."

A tak strávil odpoledne se svojí obnovenou partou.

***

"Tak jsem se doslechl, že jste se na mě spolčili s mýma kámošema." Kouknul od večeře na otce. Ten jen zvedl pohled, podíval se směr matka a zase se vrátil ke svému talíři.

"To je pravda, chtěli vědět, zda je to vhodný dárek." Odvětila mamka a vypadalo to, že o tom nechce moc mluvit.

"Mami, doufám, že jste to promysleli ať je to co je to."

"To víš, že ano, je to věc, která by se jen tak nechat nemohla. Uvidíš sám. A potom se rozhodneš."

"Rozhodnu? O čem?"

"O tom, zda si jí necháš nebo ne."

"Myslím, že se začínám bát." Michal následoval otce a sklonil hlavu do talíře, aby nemusel čelit mamčiným pohledům.

"Třeba budeš překvapenej. Myslím, že se ti to bude líbit, vždy jsi něco takového chtěl." Řekla a dala do toho hodně citu. Takže se na ní Michal nedokázal zlobit.

No co, je to jen dárek, že?
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wierka Wierka | 17. listopadu 2011 v 12:55 | Reagovat

já chci další...  *-*
mame hlasovat? v nake anketě? a kde? a nebo výmýšlet? no, mě nic nenapada...

2 Nixerwil Nixerwil | 17. listopadu 2011 v 13:10 | Reagovat

hodím sem anketku :)

3 Basi Basi | 17. listopadu 2011 v 14:08 | Reagovat

hmm, sice bych ráda Alexe v celofánu, akorát se mi zdá, že on není ten typ, co by se nechal zabalit a dát někomu cizímu.. takže asi psa :D

4 Basi Basi | 17. listopadu 2011 v 14:08 | Reagovat

Asistenční pes je fajn.. a může se tak Míša skrz něj seznámit s Alexíkem :D

5 samba samba | 17. listopadu 2011 v 16:01 | Reagovat

Alexe tedy ne ,takže bych to viděla na zvířátko.Zítřejší kapitola mě velmi těší,ty nás rozmazluješ a dík za věnování

6 meg meg | 17. listopadu 2011 v 16:19 | Reagovat

Zase sem se dostala ke komentáři.. sem zvědavá na ten dáreček :)

7 bacil bacil | Web | 17. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

Tak tohle byla super kapča. Hm když se tak hezky všichni spikli tak to bude pes. Škoda toho celofánu. No,ale spíš bych brala Alexe s velikouuuu mašlíí.Takže doufám, že to bude taky jednou :-)))
Moc moc jsem zvědavá na pokračování :-D

8 Leesil Leesil | 17. listopadu 2011 v 20:26 | Reagovat

Těším se na pokračování. :-)

9 Slečna K. Slečna K. | 17. listopadu 2011 v 20:54 | Reagovat

Moc mě tato povídka zaujala, už se těším na pokračování :))

10 keishatko keishatko | Web | 17. ledna 2012 v 16:31 | Reagovat

jáááj ja by som umierala od zvedavosti čo majú za darček :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama