16.kapitola

17. prosince 2011 v 11:25 | Nixerwil |  Cyklus Záchranář - series I.
Shoda jmen je náhodná.

16. kapitola




Michal znovu protočil v ruce vizitku, už to byly dva týdny od jeho seznámení s Dominikem a on o tom pořád přemýšlel. Nikdy se nenechal takhle fotit. Ne profesionálem. Za zkoušku nic nedá.

Vyťukal do telefonu devítimístné číslo a přiložil ho uchu.

"Prosím?" ozvalo se téměř okamžitě.

"Ehm, ahoj, tady Michal, je tam Dominik?"

Ze sluchátka se rozezněl smích. "Ahoj Michale, u telefonu, osobně. Co potřebuješ? Rozmyslel sis mojí nabídku?"

"To si piš, že rozmyslel. Nechal jsem si to projít hlavou a tak ti volám."

"No a kdy máš čas?" zeptal se ho Dominik se zájmem.

"Já si ho můžu udělat skoro vždy, kdy budu potřebovat."

"Zítra je sobota, a já nefotím, ani v baru není žádná akce. Co bys řekl na to hned zítra?"

"Proč ne? Když už jsem se k tomu odhodlal…"

Dominikův smích se nesl prostorem. "Fajn, tak zítra, co ve dvě odpoledne?"

"Můžu."

"A vyznáš se tady?"

"No relativně ano, ale je tady spousta novejch podniků, které neznám takže tam to vázne."

"Hm, když vystoupíš z tramvaje sedm u garáží a vydáš se směrem k parku tak po pravý straně stojí oranžovej panelák, nově zrekonstruovanej, nemůžeš ho minout. Ateliér mám přímo v něm. Druhé patro."

"Jo, to vím kde je. Takže zítra ve dvě?"

"Ano ano. Těším se a díky, že ses ozval."

"Ty mně neděkuj, já budu děkovat tobě."

"Ale houby. Tak zítra ahoj."

"Ahoj."

Položil telefon na stůl a přemýšlel, jestli to nebyla chyba.

Xitt k němu přešel a opřel si hlavu o jeho ruce, které byly složeny v klíně. Podíval se na něj vědoucím pohledem.
Musel se usmát, protože Xitt vždycky dokázal zlepšit jeho náladu.

Ozvalo se jemné zaklepání na dveře "Míšo? Máš tady návštěvu." Mamky hlava se vynořila zpoza dveří a usmála se na něj. "Děje se něco?"

Zavrtěl hlavou. "Ne mami, kdo to je?"

"Nevím, nějaký muž, neznám ho. Čeká dole, nechtěl jít dovnitř." Pokrčí rameny a podrží mu dveře, aby mohl projet.
Michal sjede dolů a otevře vchodové dveře.

Za nimi stojí asi třicetiletý muž oblečený v upnutém bílém triku, v ruce svírá koženou bundu, vybledlé jeansy a černé mokasíny. U nohou cestovní taška.

"Dwighte? Co tady proboha děláš?" vykuli překvapeně oči na svého kamaráda z Anglie.

Muž se otočil za hlasem a zazubil se.

"Ahoj Miku!" zašvitořil anglicky. Michal k němu dojel a nechal se obejmout vypracovanými pažemi.

"Co tady děláš?" zopakoval anglicky Michal a usmíval se na něj. "Pojď dovnitř, povíš mi to pak." Pobídl ho a vjel ho chodby. Dwight ho následoval.

"Mami!" vjel s voláním do kuchyně.

"Ano Míšo?" vykoukla od kuchyňského koutu utírajíc si ruce do utěrky.

"Chtěl bych ti někoho představit." Ukázal na Dwighta. "Tohle je Dwight, poznali jsme se v Anglii. Dwighte, to je moje mamka."

Dwight rozuměl jen polovinu z toho, co si povídali, ale měl dost slušnosti, aby k paní přešel a podal svojí ruku. Uchopil tu její a naznačil polibek. Zůstala na něj nevěřícně koukat. Michal se rozesmál.

"Baxová, ráda poznávám někoho z Michalových přátel." Řekla plynulou angličtinou. Michal se musel pyšně zapýřit. Jeho mamka byla v jazycích vždycky dobrá. Vypadalo to ale, že Dwight nebyl vůbec překvapený. Zřejmě to bral jako samozřejmost.

"Mami, půjdeme ke mně do pokoje. Můžeš nám tam prosím donést nějaké občerstvení. Musím ho vyzpovídat kde se tady tak najednou vzal."

"Samozřejmě jen běžte. Něco vám připravím a donesu."

Michal kývl na Dwighta, aby ho následoval a dovedl ho k sobě do pokoje.

Počkal, až se pohodlně usadí na malý gauč.

"Tak povídej, jak je možné že ses tady takhle vyloupnul? Bez ohlášení?" zeptal se na oko káravě. Ale smál se.

"Omlouvám se za tu přepadovku, opravdu jsem nechtěl. Ale poslali mě sem z práce. Kousek od vašeho města je někdo koho hledáme a mě napadlo, že bych tě mohl navštívit a poprosit o azyl…" udělal na něj nejlepší psí oči, které uměl.

"To si piš, že tady můžeš zůstat, jak dlouho jen budeš chtít. Našim to vadit nebude, jen nemáme hostinskej pokoj, návštěvy spí maximálně na gauči dole, ale ty můžeš spát tady. Moje postel je dost velká."

"Zvládám to i na podlaze. Znáš mě." Ušklíbnul se Dwight a rozhlédl se po pokoji. "Máš to tady pěkný. A pořídil sis psa." Ukázal na klidně ležícího skoro až znuděného Xitta.

"Dostal jsem ho od přátel, když jsem se vrátil. Jmenuje se Xitt. Xitte, pojď sem." Xitt se poslušně zvedl. Zavrtěl ocasem. A vyskočil předníma packama na gauč, aby vzápětí vystrčil do vzduchu jednu packu. Dwight zachoval chladnou hlavu a vzal jí na malý moment do ruky. Xitt spokojen se vrátil do svého pelíšku, aby je z něj mohl pozorovat.

"Je chytrý, že?"

"Ano, to je, je asistenční."

Dwight pokýval hlavou a zvedl se z pohovky. Přešel k Michalovi a vzal ho do náruče.

"Chyběl jsi mi." Zašeptal. Michal pevně stiskne oči.

Ozve se zaklepání na dveře. "Jo?" Michal se odtrhne z toho známého objetí. Domístnosti vstoupí jeho mamka s tácem plným jídla. Za ní táta.

"Slyšel jsem, že máš návštěvu až z Anglie." Podívá se po Michalovi a přejde k Dwightovi. "Rád vás poznávám, Baxa, otec." Dwight kývne na srozuměnou a ruku rád přijme. Pevný stisk. Zazubí se.

"Dwight, těší mě."

"Mě také, kde jste se tady tak náhle vyloupnul? Michal nám neříkal, že přijedete."

"Michal za to nemůže, jsem tady pracovně a bylo to dost narychlo, tak jsem si řekl, že ho překvapím svojí návštěvou."

Michal:

Mí rodiče nadšeně přikývli a potom se spakovali pryč z pokoje.

Dwight se na mě rozpačitě podíval a prohrábl si rukou vlasy, jak to vždycky dělával.

Usmál jsem se na něj. Možná to bylo právě to, co ho pobídlo, aby mě zase vzal do náruče. Vyzvedl mě z vozíku a přenesl na postel, kde mě položil a sám si vedle mě lehl. Objal mě rukou a své čelo opřel o to mé.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bacil bacil | 17. prosince 2011 v 14:52 | Reagovat

No nééé, že by měl Alex konkurenci!!! Tak na to jsem opravdu zvědavá. Super kapča :-))

2 aki aki | 17. prosince 2011 v 19:37 | Reagovat

ehm.. no začíná se to komplikovat :D vypadá to na zajímavé pokráčko :D

3 Wierka Wierka | 17. prosince 2011 v 21:04 | Reagovat

ehm.. no, Dwight...
no, uvidíme co bude dalej ... :o)

4 Ariwa Ariwa | Web | 17. prosince 2011 v 22:31 | Reagovat

Vrr tento páreček se mi zamlouvá. Velice, opravdu velice. Jen škoda, že dopadne s Alexem. Snad najdeš nebo necháš nedokončený konec i u pana D. Velice zajímavé.. těším se na pokračování.

5 ada ada | 18. prosince 2011 v 12:11 | Reagovat

Prečo vo všetkých poviedkach používaš rovnaké mená, niekedy aj zamestnanie a vzhľad? Je to trochu mätúce.

6 Ariwa Ariwa | Web | 18. prosince 2011 v 12:48 | Reagovat

[5]: Taktéž se připojuji k malé výtce. Ovšem pokud ti to tak vyhovuje není co řešit. Jen pro čtenáře to není pohodlné :).

7 Nixerwil Nixerwil | Web | 18. prosince 2011 v 12:52 | Reagovat

[1]: možná :) děkuji

[2]: no, možná :)

[3]: děkuji :)

[4]: no, mě se taky zamlouvá, ale uvidíme :D

[5]: [6]: hm, asi to nějak přesně nechápu.

mě se ty jména prostě líbí a tak no.. polepším se

8 Nixerwil Nixerwil | Web | 18. prosince 2011 v 13:02 | Reagovat

[7]: a to jsem si zrovna říkala, že tady mám jen tři povídky... z toho jednu, která nevím, když bude dokončená.. tak jsem vám napsala jednu malou velice nudnou jednorázovku... hmm tak teď nevím co si mám myslet

9 Ariwa Ariwa | Web | 18. prosince 2011 v 14:42 | Reagovat

[8]: Já jsem ráda, že jsi se vůbec rozhodla nějaké povídky pro nás čtenáře zvěřejňovat :)

10 keishatko keishatko | Web | 17. ledna 2012 v 18:03 | Reagovat

no nééé..že by mal Alex konkurenciu? :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama