17.kapitola

19. prosince 2011 v 12:00 | Nixerwil |  Cyklus Záchranář - series I.
Tuto kapitolu věnuji všem mým čtenářům, kteří se vrací a nechávají komentáře :)
jmenovitě: basi, bacil, Wierka, Keigh, meg, Leesil, aki, cihlinka, Lucka, Ariwa

ale i těm dalším, co alespoň kliknou na hvězdičku, že tady byli

Mimochodem, poděkujte Keigh za to, jaký nápad mi vnukla :D tudíž díky tomu to snad nebude až taková nuda :D a moc velkej propadák :D hehe :D

Kapitolka je delší než obvykle a není rozdělená, snad si jí užijete stejně jako já :)

Pozor! Scéna velice mírné 18+ :D

17. kapitola




"Taky jsi mi chyběl, Dwighte." Zašeptám skoro do jeho úst.

Přitiskne se ke mně a udělá to, po čem v ten moment toužím nejvíc. Políbí mě. Jemně, přátelsky.

"Miku, tak moc jsi mi chyběl, tři měsíce jsi byl pryč a bylo to nesnesitelný. Já vím, že jsem ti slíbil, že budeme přátelé, ale to se nedá. Jsi tak nádherný. Vím, že spolu nemáme vztah, ale dovol mi objímat tě dnes v noci."

Jemně jsem přikývl. Až teď, když byl vedle mě, mi došlo, jak mi chyběl a že jsem na něj dokázal tak snadno zapomenout.

Přitiskl jsem se do tak známé náruče a vdechl jeho osobitou vůni.

Za krk si mě přitáhl k sobě tak, že jsem zabořil obličej do jeho ramene.

Chtělo se mi tak najednou z ničeho nic brečet.

Dwight to zřejmě vycítil, vždycky byl hodně vnímavý. Protože mě ještě víc stiskl.

"Neplač."

Pohladil mě svojí mohutnou dlaní po zádech.

"Je to tak strašně těžký." Vzlykl jsem mu do ramene.

"To nic, nějak bylo, nějak bude Miku, vždyť to víš. Já jsem pořád tady, i když tady nejsem. Pro tebe. Jen pro tebe." Zašeptal mi do vlasů a já se začal pomalu uklidňovat, občas jsem měl prostě špatné období a musel jsem to někudy pustit ven.

Teď to prostě vyšlo ven, když se tu tak náhle objevil Dwight. Můj osobní tajný agent.

Usmál jsem se.

"Copak je?" zeptal se mě a trošku se odtáhnul, aby mi viděl do obličeje.

"Nic, jen jsem si vzpomněl na časy v Anglii."

Přikývl.

A dál jsme mlčeli.

Jemně mě hladil po zádech a moje oči se pomalu zavíraly.

**

Něco mě polechtalo na tváři, aniž bych otevřel oči tak jsem se rukou ohnal a narazil na něco měkkého a teplého. Ozval se za mnou tlumený smích.

Prudce jsem se posadil, abych zazíral na Dwighta a potom se mi vybavil celý včerejšek. Usmál jsem se.

Dwight vysmátý, ležel v mé posteli jen ve volných trenýrkách a vyloženě si užíval moje rozpaky.

"Dobré ráno." Uculil se a stáhl si mě zpátky do náruče. Musel jsem se taky usmát.

Jemně mě políbil na spánek a zhoupnul se nade mě.

"Jakpak jsme se vyspinkali, Růženko?" culil se pořád, až jsem musel zčervenat, to ho rozesmálo ještě víc.

"Moc dobře, a jak ty? Kolik je vůbec hodin?"

"Teprve půl desáté, byla tady tvoje mamka pro Xitta."

Teprve teď mi došlo, že Xitt není ve svém pelíšku.

"Neříkal jsi, že musíš dneska někam do práce?" pošťouchnul jsem ho.

"Hele jo, říkal, mám tam být v jedenáct, to stíhám, když teď vstaneme."

Přikývl jsem a posadil se. Dwight se ke mně nahnul. "Dáme sprchu? Jako za starejch časů?" Uculil jsem se nad vzpomínkou a přikývl.

"Nebude to rodičům vadit?"

"Myslím, že ne. Ukážu ti, kde je koupelna."

Dwight přikývne a vezme mě do náruče. Vyjdeme na chodbu a já ho navedu za zábradlí schodů do posledních dveří. Vejdeme do prostorné bezbariérové koupelny, kde je nízká vana i sprchový kout.

Opatrně mě posadí na židli, která je tady nainstalovaná speciálně pro mě a svlékne si tričko. Podívá se na mě se smíchem.

"Tak kde to vázne? Budeš se na mě dívat?"

Zrudnu, nechápu jak je možné, že mě i po třech letech kamarádské výpomoci dokáže dostat do takových rozpaků. Rychle si přes hlavu přetáhnu triko a začnu rozepínat pásek u kalhot. Přistoupí ke mně a bez ptaní mi s tím pomůže.

"Chytni se."

Poslechnu ho a on mě přenese do vany, kde na mě pustí teplou vodu, skočí ke mně, až to vystříkne.

"Dwighte, budeš vytírat." Upozorním ho a rozesměju se nad jeho vyděšeným pohledem, když se koukne z mokré podlahy na mě a zase na podlahu.

Posadí se naproti mně a nohy si přehoupne přes ty mé, takže vytváříme takové milenecké objetí. Natáhne se pro sprchový gel. Ano, není hloupý. Umí číst.

Stříkne si do dlaně malou hromádku a podá mi ho. Začne mi ho rozmatlávat po těle a já ho následuji. Nestydí se přejet přes genitálie, ví, že mu na to nic neřeknu, ale můj penis na to reaguje trošku jinak. Uculí se a najednou na mě leží. Rty přitisknuté na těch mých.

Jedna jeho ruka doputuje přes tetování k mému údu a znovu ho přejede. Tam - zpátky - tam - zpátky. Zasténám do jeho úst. Ví moc dobře, na co budu reagovat kladně.

Nenechám se zahanbit a přejedu mu rukou přes zadek, jemně zavadím o jeho vstup. Oklepe se jako pejsek. Rozesměje mě to.

"Pro-promiň." Směju se mu do úst, ale on jakoby to nevnímal. Stiskne mě trochu víc a políbí na krk. Slastně zamručím a uchopím do ruky jeho vzrušení.

"Moc mě neštvi Dý, nebo uvidíš." Zamumlám a on si jen tak líně pokračuje. Cítím, jak voda z vany odtéká, a zjišťuji, že vytáhl zátku, osprchuje mně čistou vodu a potom mě vezme do úst. Nejdřív si pohraje se špičkou, potom mě doslova pohltí. Netrvá to ani minutu a já jako nezkušený mladíček vyvrcholím do jeho úst. Spokojeně vydechnu. Natáhne se na mě a nechá mě ochutnat svojí chuť z jeho úst. To on mě naučil takovým zvrhlostem.

Líně, tak jako to udělal on, vezmu jeho ještě stojící penis do ruky. Nadzvedne se a ještě se o kousek povytáhne nahoru, takže se dívám na jeho bříško. Skloním se, abych mohl jazykem přejet po jeho hlavičce, ucítím, jak ztuhne. Prstem přejedu po jeho dírce a nenásilně po malé masáži otvůrku do něj vniknu. Zakmitám a dotknu se tak jeho prostaty. Penis přede mnou zacuká a než stihnu cokoliv jiného udělat, udělá se mi přímo na obličej.
Teplé sperma stéká z mé tváře na krk a prsa.

Sjede dolů a chce mě políbit, ale zarazí se. A potom se rozesměje.

"Moc vtipný." Zabručím a natáhnu se pro sprchu, abych si obličej umyl. Ovšem čapne sprchu dřív než já a udělá to za mě.

"Omlouvám se. Nechtěl jsem… myslel jsem…"

"Raději příště nemysli." Rozesměju se a naznačím, že bychom měli jít ven. Nadzvednu se na rukách a vyhoupnu se na okraj vany. Prohlíží si mě.

"Co je?" ošiju se.

Zakroutí hlavou a vyleze. Omotá si kolem boků ručník a mě podá taky jeden. Utírám se a on na mě trochu divně kouká.

"Dwighte, tady nejsi doma, aby ses mohl promenádovat jen tak. Mamku by mohl trefit šlak. Zvlášť s tvýma celkovýma proporcema."

Rozesměje se, když to pochopí a tak se taky utře aby si zpátky navléknul svoje boxerky s tričkem. Vezme mě do náruče i s ručníkem a už semnou upaluje do mého pokoje. Na moje protesty nedbá.

Hodí mě do postele a zabouchne dveře. Zakroutím hlavou. Blázen je to. Ne policajt.

"Co chceš podat?" otočí se na mě od své tašky, ve které hledá oblečení.

"Nic, v pohodě." Usměju se na něj a přesunu se z postele na vozík, který někdo přisunul k posteli.

Přejedu si ke skříni a začnu hledat vhodné oblečení, dnes mám to focení. Jenže v tu chvíli se mi rozezvoní telefon.

Otočím se po něm. Leží na stolku.

Dwight je rychlejší než já, s úsměvem mi ho podá. Usměju se na něj zpátky.

"Ano?" přiložím telefon k uchu.

"Ahoj Michale, omlouvám se, že tě otravuju, ale nemohli bychom to focení posunout na jindy? Přijedou mi rodiče a nebylo by to ono. Chci se na tobě vyřídit. Včera jsem s tím nepočítal."

"Ne vůbec ne, zrovna jsem přemýšlel, že se mi to taky nehodí, protože mi včera přijel známej." Rozesmál jsem se. Dwight na mě koukal a zřejmě přemýšlel o tom, co říkám.

"Fajn tak jo. Hele zavolám ti někdy v týdnu a domluvíme se, souhlasíš?"

"Určitě Niku, budu se těšit."

"Já taky, moc ti děkuju a zatím ahoj."

"Pa."

Položím telefon a podívám se na Dwighta.

"Milenec?" rozesměje se.

Zakroutím se smíchem hlavou. "Nebuď trouba." Natáhnu se do skříně pro kalhoty a černé tričko.

"Miku, chvátni si, chtěl bych se nasnídat, než vyrazím."

"A jak se tam dostaneš?"

"No to taky ještě nevím, vzhledem k tomu, že je sobota…"

"To je fakt, zeptám se táty, jestli by ti nepůjčil auto... A na jak dlouho to vidíš?"

"Doufám, že mě tak do pěti pustí, akci chystáme až na všední den, protože to bude rychlejší." Pokýval jsem na souhlas hlavou. "Nevyrazíme někam ven? Chtěl bych poznat, kde bydlíš ty."

"Samozřejmě, můžeme zajít do baru, představím ti pár známých, pokud tam budou a určitě barmana. Můj dnešní plán byl právě zrušen, takže můžeme. Rád."

"Jdeme snídat? No, spíš už obědvat…" podotkne, když se podívá na hodinky. Sáhne po opasku, na kterém má pouzdro se zbraní a vezme ho do ruky. Zřejmě se už nebude vracet nahoru, ale půjde rovnou na tu schůzi.

"Určitě, pojď." Vyrazím, když si přetáhnu tričko přes hlavu. Po otevření dveří zjistím, že Xitt chudáček leží vedle nich a smutně se na mě dívá. Pohladím ho po hlavě.

"Promiň, trošku jsem se zapomněl." Zavrtí ocasem a je mi odpuštěno.

pokráčko už brzy brzy :)
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leesil Leesil | 19. prosince 2011 v 12:52 | Reagovat

Těším se na pokračování. :-)

2 aki aki | 19. prosince 2011 v 16:38 | Reagovat

Krásné, zajímavé pokračování :D Další kapča by se hodila :)

3 Wierka Wierka | 19. prosince 2011 v 17:53 | Reagovat

No, to jsme nečekali .... o_o

4 Lucka Lucka | 19. prosince 2011 v 21:21 | Reagovat

Tak přátelská výpomoc? :D  Super kapitolka, šup sem s další :)

5 bacil bacil | 19. prosince 2011 v 21:39 | Reagovat

No tohle bylo velké překvapení i když velmi příjemné. Krásná kapča a moc jsem zvědavá copak bude dál. A taky na Alexe :-)

6 Ariwa Ariwa | Web | 19. prosince 2011 v 23:51 | Reagovat

Jujky vysloužila jsem si růžovou barvu! :) Děkuji. Těším se na pokračování. Hmm a nebo by se barman mohl zakoukat do policajta.. hmm :D.

7 Basi Basi | 20. prosince 2011 v 19:51 | Reagovat

Děkuji za věnování.. Vypadá to, že Alex má konkurenci, která vypadá značně slibně :)

8 Nixerwil Nixerwil | Web | 20. prosince 2011 v 20:11 | Reagovat

[1]: to mě těší :)

[2]: neboj se, myslím že je nastavená na zítra v obvyklou dobu :)

[3]: :D

[4]: šup sem, bude zítra :D na 99% pokud se jí na podlední chvíli nerozhodnu přepsat :D

[5]: Alex nám udělá trošííííínečku scénu :D jejda, asi jsem to právě prozradila :D

[6]: doufám, že jsem tě tou růžovou nějak neurazila? :) koukám, vidíte páry všude, ale uvidíte uvidíte :D

[7]: řada obdivovatelů na Michala stojí velká, ale stojí Michal o ně? Hmmm, proč vždycky hrdinové našich příběhů musí být zakoukaní do těch největších trumpet? :D když si jich mohou dovolit kolik by chtěli. navíc, Michal je doooost atraktivní

P.S. pro všechny: na obou pravých portrétech Michala i Alexe se pilně pracuje, pokud chce někdo ještě jiného aktéra, dejte mi vědět :)

9 Nixerwil Nixerwil | Web | 20. prosince 2011 v 20:39 | Reagovat

P.P.S na světě je kapitola č.24 a pilně začínám pracovat na č.25, i když bych se měla učit, protože zítra píšu zápočtový test na celý semestr z výživy a ještě jsem to neviděla :D trošku průser :(

10 Nyce-oH Nyce-oH | 20. prosince 2011 v 22:01 | Reagovat

Konečně jsem se pročetla k aktuálnímu dílku, tak tedy mohu zanechat komentář, tvá povídka mě moc baví a upoutla mě svým dějem, rozhodně se ze mě stal tvůj čtenář... Btw... Alex je krásné jméno pro hlavní postavu XD (mám na něj slabost, proč asi XD)
Moc se mi to líbilo :)

11 Nixerwil Nixerwil | Web | 20. prosince 2011 v 22:12 | Reagovat

[10]: moc ti děkuji za komentář i za tebe jako dalšího čtenáře :)
mě se Alex taky moc líbí, navíc, můj nejlepší kámoš se tak jmenuje ;-)

Snad nezklamu

12 Keigh Keigh | Web | 2. ledna 2012 v 14:27 | Reagovat

No ne! 18+ a je věnován mně! xD Miluju tě, dítě moje! :D

Tákže já tě přivedla na nápad, jo? xD Tak se mi to líbí, nečekaná zápletka, jóóóóó!!! :)

Promiň, že jsem se tak dlouho neozvala, to víš, práce a lenost, je něco horšího? xD Ale teď všecko čtu, na tvou novou kapitolovku se chystám jenom co doženu Záchranáře, páč tohle je poměrně zajímavé počteníčko xD

13 keishatko keishatko | Web | 17. ledna 2012 v 18:24 | Reagovat

no páni, ten agent sa mi začína páčiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama