23.kapitola

30. prosince 2011 v 12:00 | Nixerwil |  Cyklus Záchranář - series I.
23. Kapitola




Michal:

Otočím se z boku na záda. Teda otočil bych se, kdyby už za mnou někdo neležel a spokojeně neoddychoval.

"Dwighte?" řeknu překvapeně, když se mi podaří natočit tak, abych na něj viděl.

Rukou si mě k sobě přitáhne. Lehnu si na jeho spánkem teplé tělo.

"Omlouvám se, jestli jsem tě v noci vzbudil. Přišel jsem hrozně pozdě." Zívne a promne si unavené oči.

"Vím, že mě někdo obejmul, ale v tu chvíli mi bylo jedno, kdo to byl. Byl jsem s Martinem v bazénu a byla tam i Sára s Alexem." Překvapeně otevře oči a zkoumavě se na mě podívá.

"A?"

"Jaký a?" odívám se na něj nechápavě.

"Ty se ptáš? Bylo něco? Jak to dopadlo?"

"No, trochu jsme si povídali… potom mě odnesl do vířivky…"

"Prosím?"

"Nechtěl jsem otravovat Martina a on byl nejblíž. No a tam jsme se políbili…" zrudnu.

"Miku, chováš se jak puberťačka. To snad není důvod k červenání se ne? Co na to říkal? Líbá dobře?"

"Na detaily se mě neptej. A ano, líbá skvěle. Byli jsme se ještě všichni společně najíst… tam jsme se drželi za ruce. Bylo to zvláštní."

"Zvláštní? V čem prosím tě?"

"Nevím, pořád nevím co si o tom myslet. Asi spolu tedy chodíme, ale… je to zvláštní."

"Ty jsi zvláštní, jestli si myslíš, že je to zvláštní. Dej tomu čas. Možná jen neví, jak se k tobě má chovat."

Povzdychnu si. Přesně tohle jsem slyšet nechtěl. Většinou to tak dopadá. Tak, že mě pak po týdnu odkopnou, protože neví jak semnou zacházet.

Smířlivě mě pohladí po rameni.

"Škoda, že už jsi zadaný. Mám chuť tě pomilovat." Uculí se a hbitě rukama odráží moje výchovné rány pěstí do hrudníku.
Rozesmějeme se.

"Nadrženče."

"Můžu za to, že máš tak krásné tělo a hbitý jazýček? Ne. Takže se moc nevystavuj nebo za sebe neručím." Zubí se na mě a ještě víc mě k sobě přitiskne.

"Dwighte? Nemáš horečku? V životě bys po mě takhle nevyjel." Přiložím mu hravě na čelo dlaň. Odsune jí a odkulí se.

"Promiň, vím, že už nejsi jen pro mě, ale přeju ti to. Chci, abys byl šťastný." Pohladí mě jemně po tváři.

Na stolku se mi rozezvoní telefon.

Přetáhnu se přes Dwighta. Chvíli koukám na displej.

"Miku? Zvedneš to?" zeptá se mě pobaveně Dwight, na kterém pořád ležím.

"Jo jasně." Zazubím se.

"Ano, šéfe?"

"Ahoj Michale, myslíš, že bys mohl přijet dneska do práce? Potřebujeme prokonzultovat jeden program, je svolaná rada na druhou hodinu odpolední."

"Jo, jistě, že mohl. Přijedu."

"To jsem rád. Jo a vezmi sebou prosím tě všechny papíry, co máš k tomu poslednímu programu jo? Chtěl bych to radě navrhnout, mně se to líbí."

"Uh, jasně. Všechno vezmu a ve dvě tam budu."

"Díky, tak zatím se měj."

"Čau."

Položím telefon zpět na stolek.

"Musím do práce." Zamrmlám. Dwight se rozesměje.

"No jo, vydělávat se musí."

"Hm.."

"Copak?"

"Ale, myslel jsem, že budu mít volno, ale odmítnout nemůžu, pokud nechci o takhle dobrou práci přijít. Navíc tam chodím, jen když musím. Takže si musím udržovat nějaké ty vztahy."

Dwight pokýval hlavou na srozuměnou a překulí se zptáky na mě.

"Opravdu sis to nerozmyslel?" uhne mému plácnutí a vykulí se z postele.

"Tak stávat prde." Popadne mě za boky a hodí přes rameno.

"Sakra Dwighte, to nedělej. Víš, že to nesnáším." Zanadávám.

"Hm, hm, já rád provokuju."

"No právě. Znám tě."

**

Unaveně vyjedu z budovy naší firmy.

Xitt jde poslušně po mém boku.

"Michale!" překvapeně se otočím za hlasem.

"Alexi? Co tady děláš?"

"Musel jsem vyřídit něco tady v bance." Ukáže na vysokou budovu. "Co ty?"

"Ale, měli jsme mimořádnou schůzi, tady." Ukážu na vysokou budovu počítačové firmy.

"A už máš, padla?" zeptá se zvědavě. Přidřepne ke mně, podrbe Xitta na hlavě.

"Ano, dalo by se to tak říct."

"A nechceš zajít na brzkou večeři? Je šest hodin." Usmál se na mě.

"Rád, jestli tě tím tedy neobtěžuji."

"To bych tě nezval ne?"

"Taky pravda." Usměji se.

Chvilku váhá, ale potom se ke mně skloní. Pohladí mě po tváři.

"Můžu?" zašeptá. Kývnu.

Skloní se ještě víc a spojí naše rty.

Zavřu oči a ponořím se do toho krásného polibku.

Po chvíli mi dojde dech a musím se chtě nechtě odtrhnout.

Opře si čelo o to mé a zadívá se mi do očí.

Potom mě ještě jednou líbne, pohladí a ustoupí. "Půjdeme?" jen kývnu na souhlas.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leesil Leesil | 30. prosince 2011 v 12:39 | Reagovat

Alex je pro Michala dobrý parťák. :-)

2 aki aki | 30. prosince 2011 v 13:30 | Reagovat

wau.. zajímavé :D

3 Basi Basi | 30. prosince 2011 v 14:32 | Reagovat

Už jsem se lekla, že další kapitolka nebude :D

4 Nixerwil Nixerwil | Web | 30. prosince 2011 v 14:38 | Reagovat

[3]: pročpak? :)

5 Wierka Wierka | 30. prosince 2011 v 15:28 | Reagovat

ohoo pěkný.. jdou spolu na večeři, super...  :o)

6 samba samba | 30. prosince 2011 v 16:04 | Reagovat

Ňuňánci ,prostě ňuňa.Hezký vývoj,ještě by to chtělo kolouška pro anglána

7 Nixerwil Nixerwil | Web | 30. prosince 2011 v 18:34 | Reagovat

[6]: všechno bude :)

8 bacil bacil | 30. prosince 2011 v 19:24 | Reagovat

Krásná kapča, teda takové náhody jsou nejlepší. No a jakpak nám dopadne večeře? Moc se těším na pokračování :-)

9 Lucka Lucka | 30. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

Krása, už se těším na další

10 Ariwa Ariwa | Web | 31. prosince 2011 v 15:54 | Reagovat

ááno, ááno :) [6]:

11 Keigh Keigh | Web | 2. ledna 2012 v 15:30 | Reagovat

Kyááááááááááááááááááááá!!!
Jó, paráda, paráda (už by to chtělo nějaký sex, ne?), že to skončí dobře, že jo, no že jo!!! :D
Sice pracuješ dost s faktorem náhody, ale... inu, každý máme něco. (Někdo se zase totálně nechutně piplá v psychologii 16 letých kluků, že?) :D Jó, jó, Keigh už mlčí a jde zase ještě něco číst... D:(Ačkoli by měla psát Podstatu...)

12 keishatko keishatko | Web | 17. ledna 2012 v 18:58 | Reagovat

ja toho Dwighta žerem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama